Historie

Domov pro seniory Tovačov byl zřízen v roce 1958 v budově bývalého kláštera, který patřil řeholním sestrám Kongregace milosrdných sester III.řádu sv. Františka.

O kongregaci

Počátky kongregace spadají do roku 1844, kdy se tři sestry III. sekulárního františkánského řádu v Opavě rozhodly žít společným životem podle ideálu sv. Františka. První sestry vypomáhaly při úklidu a výzdobě kostelů spadajících do farnosti sv. Ducha, šily, vyučovaly ruční práce a vykonávaly domácí ošetřovatelskou činnost. Od roku 1856 pracovaly jako ošetřovatelky v opavské a olomoucké nemocnici. Brzy poté se sestry ujaly vedení arcibiskupského sirotčince v Olomouci - Nových Sadech a dívčí měšťanské školy landkraběnky Charlotty Fürstenbergové v Odrách. Tehdy žilo v kongregaci 101 sester a 4 novicky v 8 domech.

V tomto období také postupně vykrystalizovaly dva hlavní okruhy činnosti - ošetřovatelská (v nemocnicích a domácnostech) a pedagogicko-výchovná (sirotčince, školy, dětské opatrovny a útulky).

Výrazný rozkvět kongregace nastal za M. Konstancie (1890-1920). Během jejího působení vzrostl počet sester na 500 ve 32 domech - Opava (mateřinec, nemocnice, psychiatrie, chudobinec a sanatorium), Olomouc (Mariánská ul., Nová Ulice, Nové Sady, chudobinec), Odry, Osoblaha, Hradec, Tovačov, Rýmařov (nemocnice a škola), Bruntál, Svatý Kopeček, Stará Ves u Rýmařova, Hranice, Prostějov, Bílovec, Šternberk (nemocnice, chudobinec a sirotčinec), Vítkov, Fulnek, Slavkov, Litovel, Týn a Paseka .

Tvrdou ránu kongregaci zasadila ofenzíva komunistické strany proti řádům a kongregacím v Československu v roce 1950. Následovaly léta perzekuce a nedůstojného přežívání na okraji socialistické společnosti. Byl vydán zákaz přijímání nových členek a sestry musely definitivně opustit oblast školství a výchovy. Dále byly postupně, často i proti vůli lékařů, stahovány z nemocnic a přeřazovány do domovů důchodců, ústavů sociální péče a charitních domovů.

Předzvěstí listopadových změn se počátkem roku 1989 stalo povolení od státu přijímat nové členky. Svoboda nastolená po sametové revoluci umožnila rehabilitaci jednotlivých řádů a kongregací. V následujících letech byly sestrám navráceny některé domy a sestry se, vzhledem k důchodovému věku většiny, částečně vrátily k působení v nemocnicích a školách. Dnes má kongregace 137 členek ve dvou provinciích - v provincii sv. Anežky České 120 sester a 1 novicka v 7 domech a v provincii sv. Alžběty Uherské 16 sester ve 3 domech.

O domově

Počátkem XIV. století existoval v Tovačově dům pod názvem "Špitál" nebo také "Chudobinec", který sloužil pěti starým lidem.V roce 1601 odkoupilo město Tovačov grunt Jana Húsky, kde zřídilo nový špitál pro dvanáct potřebných lidí.V roce 1673 Ferdinand Julius, hrabě ze Salmů, postavil vedle špitálu kapli a v roce 1678 převzal sociální zařízení do své správy. Pro obživu jim poskytl dříví na otop, ročně 26 sudů piva a možnost chovat drůbež a krávy.

V té době měl tovačovský špitál velký věhlas. Zařízení přečkalo útrapy válek, hladomor i choleru.

Historie dnešního Domova pro seniory se začala psát v roce 1863. Zásluhou kaplana J. Schneidera byl na předměstí zakoupen dům č. 94 pro Milosrdné sestry III. řádu sv. Františka, s úmyslem založit ve městě klášter, který by zajišťoval výuku mladých žen v péči o domácnost a také aby se sestry staraly o nemocné a potřebné. Dům byl přestavěn v roce 1864, sestry přišly do Tovačova z Opavy a začaly nejprve s výukou a s péčí o potřebné. Když v roce 1866 umírá pater Schneider, v jeho díle pokračuje pater J. Oppetz, který za pomoci Jana a Kateřiny Slámových zakoupil v Široké ulici dům č. 92 se zahradou, který začlenil do majetku jím zřízené nemocniční nadace pro klášter.  Přestavěl koupený dům na nemocnici, vybavil ho nutným nemocničním zařízením a nemocnice byla v r. 1882 otevřena.

Koncem poddanství v polovině 19.století přechází postupně závazky vrchnosti s institutem domovského práva na obce, které je realizují úměrně své době. Charita ve spolupráci s řádovými sestrami Františkánkami zajišťovala provoz domova natolik, že i dnešní Domov pro seniory je stále v místním podvědomí občanů zapsán pod názvem Charita. Po roce 1948 došlo postupně ke splynutí dosud samostatných sociálních ústavů v jednu instituci s názvem "Charitativní domov pro přestárlé a práce neschopné v Tovačově". Od roku 1950 do roku 1955 se ústav nazýval "Domov odpočinku Charity". Pak následovalo opět nové pojmenování "Zaopatřovací ústav Charity". Od roku 1959 to byl "Domov důchodců České katolické Charity Tovačov". Dne 13.prosince 1961 převzal zařízení stát s názvem "Domov důchodců". Sestry Františkánky byly vyměněny za sestry Vykupitelky ze Slovenska a v roce 1975 nahrazeny civilním zdravotním personálem. Organizačně byl Domov důchodců řízen Okresním ústavem sociálních služeb v Přerově. Dne 1.července 1991 se stal rozpočtovou organizací pod názvem "Domov důchodců Tovačov" s pobočkou v Kojetíně, v roce 1995 pak samostatnou příspěvkovou organizaci, jejímž zřizovatelem byl Okresní úřad Přerov a od 1.1.2003 je zřizovatelem Olomoucký kraj.

Po rekonstrukci, která byla provedena v letech 1996 až 1998, nabízí domov pobytové sociální služby pro 150 seniorů, z toho ve službě "domov pro seniory" 128 míst a ve službě "domov se zvláštním režimem" 22 míst.